"Kůň zná svého jezdce lépe, než jezdec svého koně."


PŘINÁŠENÍ PŘEDMĚTU - APORTOVÁNÍ

28. září 2010 v 8:24 | janička |  Výcvik a výchova psů
    cviku je naučit psa, aby na povel přinesl jakýkoliv předmět, pro který byl psovodem vyslán a který může uchopit a přinést. Aportování je výkonem účelovým a pro službu velmi důležitým. Je to cvik, kterým utužujeme poslušnost a jeho ovládáni je předpokladem pro naučení jiných speciálních cviků jako: přinášení lehkých předmětů na revíru, ztotožňování pachů z předmětů na předmět; vyhledávání nábojnic, neb jiných drobných předmětů a při práci na stopě.
Povel: "APORT!" je vysloven krátce, v radostné intonaci. Posunek: Mávnutí pravou rukou do směru odhozeného předmětu.
Podmíněný podnět: Povel "APORT! ", při odevzdání předmětu povel "PUSŤ!", posunek a slovní pochvala.
Nepodmíněným podnětem: Aportovaná věc, použití dlouhé šňůry, pochvala poplácáním a podaný pamlsek.
Metodický postup při nácviku:
    Vybudování zájmu o předmět: Získání zájmu psa o předmět je jedním z prvých nejdůležitějších úkolů psovoda a předpoklad naučení psa cviku aportování. Nejvhodnější dobou pro získání zájmu je mládí psa a jeho hravost. Tuto hravou náladu je nutno plně využít se zaměřením na přinášení předmětů. Jedině chuť ke hře a radost z ní, podporují žádoucí výsledek činnosti psovoda. Při tomto způsobu hraní je třeba, aby psovod vynaložil co nejvíce trpělivosti a času. Nesmí být použito žádného násilí a nesmí se přihodit nic, co by způsobilo psovi nepříjemný pocit. Ke hře zvolíme takové místo, kde pes nemůže být okolím rušen a od hry odváděn. Nácvik hrou provádíme jen tehdy, kdy mladý pes projeví o tuto hru zájem, ale ani pak nesmí trvat příliš dlouho, aby se pes neunavil a neztratil o hru zájem. Způsoby, které jsou nejčastěji používány: Psovod si udělá z hadříků míček ve velikosti tenisového míčku, který uváže na 2-3 m dlouhý provázek. Takto připravený míček pohazuje před skotačícím psem, který bude touto hrou velmi brzo zaujat a bude běhat za kutálejícím se míčkem a snažit se jej uchopit. Jakmile se mu to podaří, psovod ho radostně pochválí a láká ho k sobě, přičemž mírně táhne za provázek. Když psa přitáhne k sobě, opět ho pochválí, pohladí a nenásilně míček odebere: Po odebrání míčku psovod psa opět radostně pochválí, případně odmění pamlskem a takto hru několikrát opakuje. Při hození míčku již vysloví povel "APORT!". Při přitahování psa k sobě lze použít jen povelu "KE MNĚ!" a při odebírání míčku "PUSŤ!":
    Další způsob, kterého je možno využit. Mládě při skotačeni si samo najde nějaký předmět (klacík, hadr apod), se kterým si počne hrát, uchopí jej a běhá s ním. Zde je třeba, aby psovod této okolnosti využil, předmět mláděti odebral a za použití povelu předmět odhodil tak, aby jej pes viděl. Z počátku je nutno předmět odhazovat jen na krátkou vzdálenost a postupně vzdálenost během výcviku prodlužovat. Když se pes za předmětem rozběhne a uchopí ho, psovod psa povelem přivolává k sobě. V případě, že pes na povel nereaguje a s předmětem nechce přiběhnout, psovod znova opakuje povel a buď se přikrčí do podřepu a nebo od psa pomalu odbíhá, čímž ho vyprovokuje k přiběhnutí. Po přiběhnutí psovod postupuje obdobně, jak již bylo popsáno v prvém případě.
V obou případech je nutno, aby psovod byl patřičně aktivní a svoji hru přizpůsobil ke hře mláděte.
    Předměty používané při nácviku a čeho se vyvarovat: Při počátečním nácviku předměty neměníme, ale používáme jen jed noho předmětu, a to tak dlouho, až si na tento předmět pes zvykne. Pak postupně přecházíme na používáni jiných různých předmětů, a to takových, se kterými se pes při praktickém výkonu služby může setkat, například: rukavice, čepici, botu, peněženku, pouzdro na klíče, hřeben, svinuté sako, šálu apod. Není tedy správné zaměřit se jen na donášení dřevěné línky, která slouží k tomuto účelu.
    Při nácviku u mláděte nepoužíváme kovových před předmětů, ale ani u dospělého psa nikdy nepoužíváme jako předmětu kamene, což by mohlo mít za následek značné poškození chrupu. V období, kdy dochází u mláděte k výměně chrupu, je lépe s nácvikem nepokračovat, neboť při uchopení předmětu by mohlo dojít ke způsobení bolesti, mládě by o předmět ztratilo zájem a veškeré dosud vynaložené úsilí-psovodem by bylo do značné míry narušeno. V takovém případě je nutno začít znova od počátku; někdy to dá však hodně práce, ale může se i stát, že pes takový předmět, se kterým mu byla způsobena bolest již nikdy nevezme.
    Postup při upřesňování cviku: Při počátečním nácviku netrváme na přesném prováděni cviku, ale jde hlavně o získání zájmu o předmět. V průběhu dalšího výcviku cvik postupně a systematicky zpřesňujeme. Aby mohl psovod psa řídit a usměrňovat je výhodné ktomuto účelu použít dlouhé 10-15 m konopné šňůry. Je však třeba, aby pes byl již na tah šňůry zvyklý a nebyl jí rušen, Psovod má psa takto trvale ve své moci a může kdykoliv to bude potřebovat vhodně zakročit. Při upřesňování se zaměříme na to -- aby pes běžel pro předmět až na daný povel, rychle a radostně, bez váhání předmět uchopil, s předmětem si nehrál a opět rychle a v nejkratším směru přiběhl před psovoda. Při. přiběhnutí psovod psa nenásilně posadí, přičemž pes musí předmět stále držet, pak následuje pochvala a odebrání předmětu. Dobu, kdy má pes pro předmět vyběhnout prodlužujeme a nepravidelně střídáme. V případě, že pes předmět pouští předčasně, přidrží psovod pravou ruku pod bradou psa, čímž ho donutí předmět držet; nebo se o předmět se psem tahá a pes při .opakování v domnění, že se opět budou o předmět přetahovat, přiběhne a předmět drží.
    Při odebíráni předmětu je třeba se vyvarovat násilí, předmět v zubech psa nekroutíme a nepáčíme, ale pomůžeme si tím, že když pes nechce předmět odevzdat, ukážeme mu pamlsek a pes určitě pustí. Po odebrání předmětu necháme psa opět nepravidelně dlouhou dobu sedět před sebou a pak teprve následuje zaujmutí polohy vsedě u levé nohy :psovoda a vyčkání na další povel.
    Když pes již cvik za použití šňůry provádí přesně, přikročíme k provádění cviku bez použití šňůry. Proto, aby . tento přechod nebyl příliš rychlý, použijeme jen krátkého vodítka a postupně i vodítko odbouráme a pes cvik provádí na volno. Upřesňováni cviku vyžaduje dostatek času, časté opakování, trvalé opravování a upřesňování.
Kterých chyb se musíme při nácviku vyvarovat:
- psovod při nácviku je málo důsledný a náročný na výkon psa,
- pes vyráží bez povelu, aport předčasně pouští, nebo jej nechce na povel odevzdat, předmět kouše a hraje si s ním,
- upřesňování není prováděno postupně a systematicky,
- psovod použije násilí, nebo jinak je psovi způsobena bolest, - pes je zvyklý na přinášení jen určitého předmětu,
- psovod není důkladně obeznámen s teoretickými základy a postupem, který je nutno při nácviku dodržet.
Kdy považujeme cvik za splněný a přesně provedený:
    Cvik považujeme za splněný tehdy, když pes na jediný povel a posunek, živě a nejkratším směrem vyrazí pro předmět, který bez váháni uchopí, rychle a nejkratším směrem se vrátí před psovoda, kde bez povelu usedne a předmět, -který drží na povel psovodovi odevzdá a zůstane sedět. Na povel "K NOZE!" pak rychle a přesně zaujme místo vsedě u levé nohy psovoda a vyčká na další povel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama