"Kůň zná svého jezdce lépe, než jezdec svého koně."


EVOLUCE KYNOLOGA aneb Jak se stát pejskařem

30. října 2010 v 18:52 | janička |  Rady a tipy
EVOLUCE KYNOLOGA aneb Jak se stát pejskařem
Kynologem se člověk nerodí, to je většině z nás jasné. Alespoň pokud vím, tak z porodnic nechodí zprávy typu: dnes se narodil další kynolog? Pokud takové zprávy z porodnic chodí, tak musí být velmi drobné, neboť jsem si jich nevšiml.
Zřejmě se člověk kynologem stává postupně. Jedním z nejčastějších je věta typu: "Táto, sežeň štěně!" a pak u? to jen jede. Stačí nepatrné kývnutí a člověk si pak nechce přiznat momentální pomatení smyslů. Pokud má jen trochu rozumu, je jasné, že bude muset za děti dříve či později převzít odpovědnost. Pokud se to podchytí včas, stihne si i sehnat dostatek literatury a pak se nediví, že mu z malého klubíčka vyrostl bernardýn, co neprodleně začne demolovat byt (jak může třeba vyprávět pan Newton a jeho Čajkovskij).
Pokud hlava rodiny podchytla vše včas (a dětičky mezitím něco neznámého nepřinesly), je jen otázkou vkusu zda se rozhodnou pro hafíka z útulku nebo nějaké štěně z inzerátu v novinách. Ať je to tak nebo onak, stejně se dozvíte za co všechno, že se musí platit. Že musíte sbírat po bobánkovi exkrementy atd. Jestliže platíte jako mourovatý a sbíráte hovna jako diví, pak blahopřeji. Jste právoplatnými majiteli psa!
Někteří lidé neplatí a nesbírají, a ani se nestarají o psa ani nijak jinak. Takoví lidi psa používají na hlídání a na dojídání zbytků, kolikrát ani neočkují. V této sortě jsou i tací, co mají psa proto, aby ho bili (těm já říkám ubožáci). S touto skupinou majitelů také bývají největší problémy.
Kolikrát se stane, že Vás váš pes "chytne" a nakonec se přistihnete, že nedokážete mluvit o ničem jiném. Navštěvujete výstavy, cvičák, účastníte se nebo i organizujete různé akce. Pak vězte, jste pejskař! V této fázi se nacházím i já, tak si z toho nic nedělejte.
Po pár letech nastane čas, kdy se váš Puňťa, odebere na svou šťěkací cestu. Rozhodujete se zda by nebylo lepší ho uspat a ukončit tak jeho trápení. Je to bolestné období. Po tomto čase si jisto jistě pořídíte dalšího pejska.
A pak nastávají výčitky z vaší nevěry, litujete, že Bůh nadělil psu i sedmkrát kratší délku života než člověku. Že kdybyste zemřeli Vy, tak Váš věrný společník by se týdny nehnul od vašeho hrobu a jen stěží by si nalezl okamžitě nového pána.
Často se pár nadšenců rozhodne, že sice nemůže být věrný jedinci psího druhu, ale lze být věrný psímu rodu. A tak po desítkách let můžete pozorovat, že právě Rolf má v sobě tak typické vlastnosti jeho pradědečka Alíka. Tito lidé jsou pravověrní chovatelé, které s úctou obdivuji.
PS: Kolikrát si někdo psa, nepořídí snad ze strachu budoucí ztráty blízkého tvora. Trochu jim to zazlívám, neboť nikdy nepoznají ty nádherné zážitky, které by mohli zažít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ronny Ronny | E-mail | Web | 9. září 2011 v 18:17 | Reagovat

Moc hezky napsané

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama