"Kůň zná svého jezdce lépe, než jezdec svého koně."


Voříšci

30. října 2010 v 18:32 | janička |  Rady a tipy
Voříšci
Křížencům chybí punc čistokrevných psů, neboť nikdy nebyli chováni pro speciální účel či vzhled. Ať už je nazýváme jakkoli - míšenci, voříšci, pouliční směsi - milují a ochraňují nás stejně jako ti nejdražší čistokrevní psi. Navíc trpí daleko méně dědičnými zdravotními problémy, jako je slepota, srdeční obtíže a kyčelní dysplazie. Mnoho lidí dává přednost čistokrevným psům, protože věří, že šlechtění vytvoří jedince s předvídatelnou povahou. Je to pravda pouze částečně, protože temperament a osobnost psa jsou výsledkem nejen vrozených (genetických) dispozic, které štěně zdědilo po rodičích, ale také vlivů působících vnějšího prostředí včetně učení a výcviku. Zvláště důležité jsou zkušenosti jedince získané v raném věku. Štěňata kříženců vyrůstající ve stabilním, laskavém domácím prostředí, které jsou průběžně vystavována různým pozitivním situacím, vyrostou ve vnímavé a spolehlivé dospělé psy stejně jako čistokrevná štěňata. Bohužel ne všichni voříšci mají takové štěstí, neboť mnozí pocházejí z neplánované březosti a majitelé fen se jich často nemilosrdně zbavují.
Mají zcela neoprávněně špatnou pověst. Mnoho lidí se třeba domnívá, že mají přirozený sklon k toulání, neboť tvoří většinu zaběhlých psů. Není to pravda. Touha voříšků toulat se není větší než u psů čistokrevných plemen - vše závisí na výchově. Někteří jedinci ale jsou rození tuláci. Ve skutečnosti se však chovají v souhlasu s geny svých vlčích předků. Jiní jsou k toulání donuceni v důsledku nedostatku zodpovědnosti člověka. Voříšci jsou totiž levnější než čistokrevní psi. Investuje-li ale někdo slušnou sumu do nějakého plemene psa, je ochoten své "jmění" si chránit. Proto dražším psům věnuje daleko více pozornosti, včetně např. preventivního očkování a prémiového krmení. Názor, že voříšci jsou nemocní a špinaví, je další smyšlenka, kterou můžeme přisoudit pouze a jenom nedostatku péče ze strany člověka.
Volně žijící psi (tzv. ferální psi nebo také páriové) nejsou stejní jako kříženci. Živí se, rozmnožují a přežívají bez závislosti na člověku; jejich přežití však závisí na odpadcích které lidé vyprodukují. V Severní Americe a severní, střední a západní Evropě těchto psů není mnoho. Běžní jsou ve Střední a Jižní Americe, v určitých oblastech Balkánu, v některých zemích východní Evropy v Turecku a na Blízkém Východě, v Africe a v Asii . Populace žijící v jednotlivých oblastech se liší jak svým chováním, tak i zevnějškem. Často mívají tříslovou (pískovou) či plavou barvu. Typ srsti závisí na podnebném pásu; je buď dvojitá a hustá (např. u balkánských populací), nebo hladká a krátká (u psů žijících v tropických oblastech Asie a Afriky). Ačkoli se ferální psi páří náhodně, často z vrhů vyrostou jedinci, kteří jsou si svým vzhledem podobní. Jestliže začnou lidé jejich křížení řídit, tak jako u kanaanského psa v Izraeli, mohou vznikat nová plemena.
Nejlepší je získat štěně např. od feny někoho známého. Povahu matky budete dobře znát a při troše štěstí můžete znát i otce vrhu. Budete pak mít alespoň nějakou představu o budoucí velikosti, stavbě těla a barvě srsti svého psa. Pozorným výběrem štěněte můžete vyloučit i rizikové odchylky v chování (např. přílišnou bázlivost). Jeho temperament v dospělosti ovlivníte výchovou v raném věku a rozumným učením a výcvikem. Psí útulky si za voříšky odevzdané do péče zájemce účtují rozumné poplatky a většinou si dobře ověří budoucího majitele, kterého mohou navštěvovat i v příštích letech a tak kontrolovat, jak se jejich svěřenec má.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama